7denideni7 | Sen...

Pondělí bylo hříšný
a mě se zdál sen smyslný. 
Vzal si mě za ruku a já vzplála, 
z tvého pohledu a dotyku se do extáze dostala. 

Moje tělo jako v plameni bylo
a tvůj jazyk dělal věci, to se mi líbilo. 
Chtěla jsem do světa vydřičet tu vášeň, 
říct všem, jaký si ve mě zažehl plamen. 

Ten žár mě přímo spaloval
a ty ses kousek po kousku odhaloval. 
Při pohledu na tvé tělo, 
se mi hrozně slintat chtělo. 

Touhou jsem nemohla polykat, 
na Tebe jsem se nemohla vynadívat. 
Tvé tělo ke hříchu svádělo, 
vůbec nevím co vše se pak dělo. 

Vím jen, že jsem celá malátná byla
a neukojenou vášní se chvěla. 
Pak ses do mě prudce vnořil
a můj slastný sten tím způsobil. 

Vím, že jsem spatřila oči Tvé
a slyšela steny jak tvé, tak mé. 

A najednou zčistajasna , 
jakoby svíčka zhasla. 
Ani jsem se pořádně nenadechla
a jakoby sopka vybouchla. 

Byla jsem jako v extázi, 
bylo to jako protržení hrází. 
Myslela jsem, že vášní zešílím, 
nevěděla jsem, že takovou nádheru pocítím. 

Pak jsme se k sobě stulili
a naráz spolu usnuli. 
Ani jsem Ti říct nestačila, 
jak jsem Tě vždy milovala. 

Když jsem se ráno probudila, 
vlna smutku mě naprosto pohltila. 
Vše byl totiž pouhý sen
a začal opět nový den. 

Ale i když se ten sen nestal, 
ve mě ten krásný pocit zůstal.