Slibuji

 Tuto básničku jsem psala jako hodně zlomená žena, ale už jsem to období samozřejmě
překonala, ale i tak jako vzpomínka. 

 Já ...... ........á,

slibuji že dneškem začínám odznova.

Pryč bude to já staré a hodné,

které se se všemi ve všem shodne.

Zítřkem se začíná nová epata,

jak srazit na kolena každého chlapa.

Začnu se tvrdě mstít,

za to co sem nikdy nemohla mít.

Za to co mi chlapi sebrali,

jak mi milující srdce z těla ven vyrvali.

Jak mé sny pošlapali

a mé naivity a dobroty využívali.

Teď konečně ze země povstanu

a všechny na kolena dostanu.

Ukážu jim kde je jejich místo,

né výše než u mých nohou zajisto.

A až spolykám zlost a slzy,

obrním své srdce již brzy.

Začnu se ze všech sil prát,

aby mě začali konečně vážně brát.

A až začnou vzývat mé staré já,

ukážu jim jen má záda.

Možná hodně hnusná budu,

ale už plakat v koutě nebudu.

Čelem se všem postavím,

dokud je všechny (metaforicky) ze světa nesprovodím.

A až s nimi skončím,

povinnost vůči sobě samé splním.

Přestanu se v koutě schovávat

a života si zase začnu naplno užívat.

Tak pravím já, ...... ........á,

žena zlomená a opět k životu probuzená.