Stejná, avšak jiná...

Když se na sebe dívám v zrcadle,

vypadám znaveně a mdle.

Můj výraz postrádá radost ze života,

v očích, se mi zrcadlí prázdnota.

Nutí mě to přemýšlet,

co se stalo s tou dívkou, která chtěla změnit svět.

Kde je ta bezstarostnost a nespoutanost,

kde je ta dívčí impulzivnost.

Přemýšlím, co mě tak změnilo,

co se ve mě dospíváním zlomilo.

Divoký lesk v očích se ztratil

a smutný odlesk ho nahradil.

Najednou pocit mám,

že velkou bitvu prohrávám.

Už nejsem ta malá holka,

co byla u vytržení, skoro z každého kluka.

S dospělostí se ztratila

a od svých snů upustila.

Ale já si říkám: TO STAČÍ,

smích a láska, přece léčí.

Nesmím zapomenout, kým jsem byla

a jak jsem o nádherném a pozitivním světě snila.

Bezstarostnost se s věkem vytrácí

a minulost se prostě nevrací.

Ale já chci začít zase,

žít v tomto nekonečném čase.

Hodit minulost za hlavu,

přestat si stavět z písku přehradu.

Je načase hlavou zatřepat

a na to co bylo a už se nikdy nevrátí, přestat vzpomínat.

Je načase zvednout hlavu a pohled ze země,

protože to, co nikdy neumírá, je naděje!

Musím se oprostit od starého já

a smířit se s tím, že nikdy nebudu dokonalá.

Nesmím se otáčet zpátky,

za minulostí, musím utáhnout všechny západky.

Protože ve skutečnosti, jsem se nikdy nezměnila,

jen jsem vyrostla a v ženu se proměnila.

Část mého já, zůstane navždy nespoutaná,

avšak jen pod vrstvami věků, uschovaná.

A já vím, že na mě spoustu dobrodružství čeká

a na jejich objevování, budu mít celá léta.

Pořád jsem to já, žena staronová,

co se ve skutečnosti, srdcem a duší, nikdy nezměnila

7denideni7 | Stejná, avšak jiná...

Stejná, avšak jiná...

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Komentáře