Když jsem byla ještě malá
a máma se mým pokusům o první krůčky smála. 
Nemohla tehdy vědět, 
jak se můj život, bude odvíjet. 

Že zažiju tolik zklamání, 
že mým slzám nezabrání. 
Vždy byla oporou mou, 
mojí

Myšlenky mi v hlavě víří,
jako na podzim poletující chmýří.
Vzpomínám na ten skvělý čas,
kdy jsem v hlavě slyšela jen Tvůj hlas.

Byla to doba skvělá
a já říkala, co jsem na srdci měla.
Nikdy nezapomenu na naše diskuze,
kdy

I když jsem to několikrát mezi náma skončit chtěla,
vždycky jsem nad Tebou navrch měla.
Ale teď nastal zvrat
a do celého těla, se mi začal šířit chlad.

Dlouho jsem chtěla, abys mě nechal jít,
netušila jsem, jaký dopad to na mé srdce

V poslední době se mi vrací pocit, 
že absolutně nevím, co si počít. 
Cítím se na světě tak sama, 
i když jsem mezi kamarádama. 

Příjde mi, že nikam nepatřím, 
že své místo na světě pomalu ztrácím. 
Vím, že

Přijde mi to jako včera,

kdy jsem Tě jako 18tiletá poznala.

Vůbec ses mi nelíbil,

Len som chceľa aby si povedaľ

Proč najednou pocit mám,
že svůj život jen den  ze dne přežívám.
Jako bych svou jiskru ztratila,
jako bycho sešla z cesty a zabloudila.

Nevím proč mám takové pocity,
pocity, velké a beznadějné prázdnoty.
Jako by část mě zamřela cítím,
už se o pochopení sebe sama nesnažím.

Jako herečka se chovám,
spokojenost a úsměv předstírám.

V poslední době pocit mám, 
že věřit sama v sebe přestávám. 
Chtěla bych se pohnout z místa, 
ale přestávám si být sama sebou jistá. 

Ožívá ve mě nepředstavitelná bolest, 
je to jako srdeční šelest. 
Všechno

 Tuto básničku jsem psala jako hodně zlomená žena, ale už jsem to období samozřejmě
překonala, ale i tak jako vzpomínka. 

Obrovskou beznaděj v sobě mám,
a nejhorší je vědomí, že s tím nic neudělám.
Tolik se snažím svých pocitů zbavit,
ale je to jako se pokoušet 1000 kousků slepit.