7denideni7 | Básničkos

Len som chceľa aby si povedaľ

V poslední době pocit mám, 
že věřit sama v sebe přestávám. 
Chtěla bych se pohnout z místa, 
ale přestávám si být sama sebou jistá. 

Ožívá ve mě nepředstavitelná bolest, 
je to jako srdeční šelest. 
Všechno

Obrovskou beznaděj v sobě mám,
a nejhorší je vědomí, že s tím nic neudělám.
Tolik se snažím svých pocitů zbavit,
ale je to jako se pokoušet 1000 kousků slepit.

 Ještě nikdy jsem se tak zmatená necítila,

ve většině případech jsem jasno v citech měla.

Ale teď došlo ke zlomu,

a já cítím ve vzduchu pohromu.

Myslela jsem, že už jej nemiluju,

že

Už jsem si myslela, že mě to opouští,
že už nebudu jak ryba na souši.
Myslela jsem, že mě city k Tobě opustily,
ale přitom mě naprosto pohltily.

Opět si ve mě zažehl plamen
a já nad sebou řekla jen ámen.
Věděla jsem, že příjde záplava,
že tvoje moc nad mým srdcem vyhrává.

Musela jsem se s tím smířit,
i když jsem věděla, že se mi to nebude líbit.
Ale přesto zůstanu silná,
i když ve svém chování prostě budu jiná...