Tuto básničku jsem psala jako hodně zlomená žena, ale už jsem to období samozřejmě
překonala, ale i tak jako vzpomínka. 

Obrovskou beznaděj v sobě mám,
a nejhorší je vědomí, že s tím nic neudělám.
Tolik se snažím svých pocitů zbavit,
ale je to jako se pokoušet 1000 kousků slepit.

 Běžím lesem a po tvářích mi stékají slzy

a já vím, že realita mě dostihne už brzy.

 Ještě nikdy jsem se tak zmatená necítila,

ve většině případech jsem jasno v citech měla.

Ale teď došlo ke zlomu,

a já cítím ve vzduchu pohromu.

Myslela jsem, že už jej nemiluju,

že

Ty jsi má jistota,
ty jsi má síla.
Ty svatá prostoto,
mé srdce zmírá.

Toužím Tvých úst se zmocnit,
toužím naše životy v jeden spojit.
Toužím po Tvém nádherném pohledu,
ale Tvé srdce je jako kus ledu.

Proč se tak ke mě chováš,
proč se mě vůbec na nic nezeptáš.
Necháváš mne v mé samotě,
v té odporné němotě.

Chci

Už jsem si myslela, že mě to opouští,
že už nebudu jak ryba na souši.
Myslela jsem, že mě city k Tobě opustily,
ale přitom mě naprosto pohltily.

Opět si ve mě zažehl plamen
a já nad sebou řekla jen ámen.
Věděla jsem, že příjde záplava,
že tvoje moc nad mým srdcem vyhrává.

Musela jsem se s tím smířit,
i když jsem věděla, že se mi to nebude líbit.
Ale přesto zůstanu silná,
i když ve svém chování prostě budu jiná... 

Už je to tady, dýchá mi to na záda,
cítím se zle, je to jako nákaza.
Bojím se, celá se třesu,
mám strach, tohle asi neunesu.

Bolí mě srdíčko, krvácí,
už tu jiskru v očích ztrácím.
Cítím, jak dech se mi zpomaluje,
cítím, jak zima a chlad mnou prostupuje.

Začínám mrtvolně blednout,
nedaří se mi oči k nebi zvednout.
Nechci

Po tváři mi slza padá
a do srdce se bolest vkrádá.
Jak dlouho to ještě vydržím,
jak dlouho než se utrápím.

Proč si Tě nedokážu vyrvat ze srdce,
proč Tě musím milovat tak prudce.
Ubližuješ mi šíleně moc
a já opět cítím tu obrovskou bezmoc.

I když se známe tak strašně dlouho,
příjde mi, jakoby to bylo minutu pouhou.
vzpomínám co všechno

Ptáš se proč jsem to udělala,
proč jsem náš vztah tak ukončila.
Ptáš se proč jsem tak moc chladná,
proč už na Tebe nejsem milá a hodná.

Ptáš se kam se poděla ta dívka něžná,
proč je z e mě dívka, kterou nikdo nezná.
Ptáš se proč to všechno dělám
a proč na Tebe pomalu zapomínám.

Ptáš se proč už Tě nemám ráda,
proč Ti nechci

Pondělí bylo hříšný
a mě se zdál sen smyslný. 
Vzal si mě za ruku a já vzplála, 
z tvého pohledu a dotyku se do extáze dostala. 

Moje tělo jako v plameni bylo
a tvůj jazyk dělal věci, to se mi líbilo. 
Chtěla jsem do světa vydřičet tu vášeň, 
říct všem, jaký si ve mě zažehl plamen. 

Ten žár mě přímo spaloval
a