Odešel jsi jednoho dne
a já nevěřila, že to tak zůstane. 
Hluboce mě to zasáhlo
a stejně to po 12 letech nepřešlo. 

Pořád na Tebe myslím stejně
a ten pocit prázdnoty, se mě drží pevně. 
Neměla jsem příležitost, s Tebou se rozloučit, 
neměla jsem šanci,

 Tuhle báseň jsem psala hodně dávno a vždy, když si ji přečtu, tak se musím smát :D 

Stalo se mi něco tak strašného, 
že to ani nemůžu, dostat z mozku mého. 
Šíří se to do celého těla, jako panika, 
cítím, jak mi srdce zběsile utíká. 

Pozoruju kapky deště, co po okně stékají
a cítím, jak ze mě životní obavy padají.
Pod okny se říčka tvoří,
jako hráz, která se pod tíhou boří. 

Mám přitom pocit neskutečné svobody, 
jako bych kousla do sladké jahody.
Cítím

 Netušila jsem, že se to ještě stane
a v mém srdci opět jiskra vzplane. 
Je to jako po měsících žízně najít pramen vody, 
je tak lehké, zapomenout staré křivdy. 

Díky Tobě jsem si uvědomila, 
jak vyprahlá po jakémkoliv citu jsem byla. 
Do svých, vzal si mé ruce
a

Je to můj nejlepší rádce,
stojí za to, každá s ní strávená akce. 
Je to duše inteligentní, 
úsměv na její tváři je permanentní. 

Miluju ji z celého srdce, 
nikdy se mi z její společnosti nechce. 
Je mou přítelkyní v každodením boji
a říct nepříjemnou

Když jsem byla ještě malá
a máma se mým pokusům o první krůčky smála. 
Nemohla tehdy vědět, 
jak se můj život, bude odvíjet. 

Že zažiju tolik zklamání, 
že mým slzám nezabrání. 
Vždy byla oporou mou, 
mojí

Myšlenky mi v hlavě víří,
jako na podzim poletující chmýří.
Vzpomínám na ten skvělý čas,
kdy jsem v hlavě slyšela jen Tvůj hlas.

Byla to doba skvělá
a já říkala, co jsem na srdci měla.
Nikdy nezapomenu na naše diskuze,
kdy

I když jsem to několikrát mezi náma skončit chtěla,
vždycky jsem nad Tebou navrch měla.
Ale teď nastal zvrat
a do celého těla, se mi začal šířit chlad.

Dlouho jsem chtěla, abys mě nechal jít,
netušila jsem, jaký dopad to na mé srdce